47. den - 31. března

Martínek šel dnes po třech týdnech zase do školky ...
Tohle je naše mateřská školka. Chodil tam už i velký Martin, babička (tchyně) tam před důchodem dělala dlouhá léta učitelku a i teď ještě chodí vypomáhat, když je zapotřebí (teď zrovna vypomáhá u Berušek, což je právě Martínkova třída, tak má prcek trošku protekci)


Je to úžasná vila pocházející snad ze začátku minulého století. I přesto, že vnitřky jsou moderně renovované, dýchá z některých prostor historie ... např. ze dřevem obložené obrovské haly s krbem a krásnými freskami na zdech ...

Za tím zábradlím na střeše je bazén ...

46. den - 30. března

Během procházky jsme narazili na kluky, jak hrají hokej, tak si to Martínek taky zkusil (... hmmm, asi nebude moc sportovní typ ...)



Po strašlivě dlouhé době jsem viděla svou spolužačku. Je po těžké autonehodě, ale pomalu se zotavuje.
"Jsem moc ráda, že jsem tě viděla, hodně štěstí Pavlo ..."

45. den - 29. března

Ačkoli na diskusi ráno holky z Vysočiny nadávaly, jak venku prší, u nás tedy svítilo sluníčko ... krásně nám "proužkovalo" skrz žaluzie ...



oběěééééd ...
pangas, krokety a křupavá zeleninka ...



Událost dne - Rudík má venku jedničku vlevo nahoře.
Je potřeba nové zoubky vyzkoušet, co třeba na jablíčku ...?

44. den - 28. března

Martínek pomalu ale jistě likviduje velikonoční výzdobu. Takovouhle ošklivou díru mi udělal do úžasné a nenapodobitelné kraslice, co nám visela na lustru ... měla jsem dvě - jednu z kachního a jednu z husího vejce. Dostala jsem je před šesti lety, byly dělané nějakou pro mně těžko identifikovatelnou technikou. Letos nepřežily, už jsou obě na kousky :-((

43. den - 27. března

Když jsme šli z obchodu, potkali jsme tulipán ...



Martínek vymyslel novou hru ... cpe Rudíka do různých košů nebo krabic a pak čeká, co se bude dít ... prcek zatím odolává a docela ho to baví ...

42. den - 26. března

Událost dne - Rudíček má venku jedničku vpravo nahoře - nefoceno, počkáme na tu druhou jedničku nahoře, už má namále :-)).

Zpracováváme výdobytky z koledy - vaječná tlačenka



Večer jsem konečně vyplnila daňové přiznání na společné zdanění manželů ... vrátí nám dost na to, aby mi to stálo za to :-))

41. den - 25. března

Tak tohle nešlo nezdokumentovat ... dneska padaly trakaře ...


Konečně mi přišly chytré knihy, pošta zase "nezklamala", knížky byly vyexpedované z Computer Pressu 18.3.. Knížku "Kdo si hraje nezlobí" jsem objednala ve školce, určitě se bude hodit ...


A jedna smutnější záležitost - taťka se nám vrátil od doktorky s těžkou angínou. Nafasoval antibiotika a ulehl. V nejkritičtější chvilce měl na teploměru 39,3 stupně. Tak snad se nám brzy uzdraví a snad to nechytnou kluci ...

40. den - 24. března

Velikonoční pondělí.
Martínek vyráží na koledu s kamarádem Mirečkem.



Výsledek koledy.
Přesně jak jsem předpokládala, bylo víc čokolády, než vajíček :


A nemůžeme zapomenout na jedno veledůležité výročí - Rudíkovi je dnes přesně 10 měsíců ... jak nám ten kluk ale roste ...

39. den - 23. března

Tohle je velikonoční výzdoba na našem stole.
Ještě máme na lustru pověšené kraslice, pak zajíce, vejce a kohouta na oknech a na vchodových dveřích dřevěnou zvonkohru ve tvaru vajíčka ... :-). Víc ani ťuk. Letos jsem nekoupila ani kousek čokolády, tu na fotce dostali kluci od babi a dědy. A zítra určitě přinesou z koledy plný košík čokolády, jako obvykle (chi, to si zase dám) ... vajíčka ještě nemám obarvená, ta na ošatce jsou od babiček ...



A tohle jsem si na sebe dneska upletla.
Celkem jsem dnes umotala pět pomlázek. Pro moje tři kluky, pro šváru a pro kamaráda. No, úplně sama jsem to nedělala, taťka mi přidržoval proutky :-) ... je to zvláštní, ale v naší rodině umím plést pomlázky jen já. Taťka se to sice už skoro naučil, abych mu nekřivdila. Příští rok už si je kluci určo upletou sami.
Tímto velice děkuji mému učiteli z prvního stupně základní školy, který nás ve čtvrté třídě při pracovním vyučování této dovednosti naučil ... holt - vesnická dvoutřídka ...

... samozřejmě budu první, na kom je kluci zítra vyzkouší ...

38. den - 22. března

Babička dneska barvila vajíčka, tak jí byl Martínek, v rámci zpestření doktorkou naordinovaného klidového režimu, trošku pomáhat.

37. den - 21. března

Dneska Martínkovi vyndali nosní mandli. Operaci zvládnul dobře, čekala jsem, že to bude horší. Na fotce už je vyspaný po narkóze ...

36. den - 20. března

ŽE BY JARO ??!!

Ačkoli Martínek celý týden nechodí do školky, aby něco nechytil, dneska jsme tam vyrazili alespoň na logopedii. Špatně mluví a musí trénovat spoustu hlásek. Jednou z nich je i "F". Není úplně běžné, že by zrovna tohle písmenko děti neuměly, ale u nás to tak je. Marťa ovšem odmítá jakékoli domácí procvičování, nevydrží se chvilku soustředit, prostě ho to nebaví. Takže jsem tam šla s očekáváním obrovské ostudy. Jenže Martínek vystřihl takové "F", že jsem jen koukala. Ukázal to logopedce přesně tak jak měl, skousával spodní ret, což doma neudělal snad ani jednou ... tak dostal jedničku s hvězdičkou ...

35. den - 19. března

Na velikonoční pondělí bude Rudíkovi 10. měsíců. Dneska jsme byli na preventivní prohlídce. Máme 77 cm a 9,17 kg. Podle paní doktorky je úplně v pořádu a je moc šikovný. Takže doktorka chválila a mamka se tetelila blahem a pýchou :-).
Aby se miminka nedostala zbytečně do kontaktu s nemocnými dětmi, jsou u ordinace dvě čekárny, jedna pro větší a pro nemocné děti, tu už jsme viděli tady a jedna pro zdravé děti do dvou let. Je taková malinká a na zdi je tahle krásná mozaika :

34. den - 18. března

Dneska jsme ráno koukli z okna - ejhle - sněží. Že by se nám vracela zima? To byla první myšlenka. Během dvou hodin bylo ale vše jinak, vykouklo sluníčko a sníh byl tatam. Kousek bílé pokrývky jsem stihla i vyfotit.

Tohle je foceno z balkónu. Je tu vidět sídliště ve Větřní, vzdálené zhruba šest kilometrů. Režim panorama, použit digitální zoom. Dodneška jsem netušila, že je od nás tohle vidět ...

Potřebovala jsem fotku na velikonoční mailové přání, tak jsem poprosila své milé dva hochy, aby si sedli a trošku se usmáli do objektivu ... většina fotek dopadla takhle:
... ale jinak jsou fakt normální :-))), nakonec jsem i jednu vybrala ...

33. den - 17. března

Martínek půjde v pátek na odstranění nosní mandle. Dnes jsme absolvovali v rámci předoperačního vyšetření odběr krve. Byl to první odběr v jeho životě. Bylo to drsné, ale společně se sestřičkou a paní doktorkou jsme Marťu nakonec přepraly. Nejvíc to odnesla paní doktorka, protože byla před ním a dostala přímý zásah pravačkou pod koleno ...
"... tak sem mě paní doktorka píchla ..."

32. den - 16. března

Martínek po dlouhé době vyštrachal ve skříňce houpačku. Je úplně posedlý houpáním, ale není vůbec ochotný se houpat sám. Nejpohodlnější je, když houpá táta. Takže se vždycky z pokojíčku ozve: "... tati, já jsem pčiplavený, sedím na houpačce ..." - a taťka jde a houpá ... Vypadá to, že Rudík taky nalezne v houpačce zalíbení, když jsem ho z ní sundavala tak řval jako tur ...

________

... musela jsem trošku odbarvit ten binec, co máme v pokojíčku, když ho před focením nikdo neuklidil ;-) ...

31. den - 15. března

Moje dnešní odpoledne ... důsledek toho, že jsem nemohla k počítači ;-) ... jenže je to tak polovina toho, co by se mělo vyžehlit (nesnáším žehlení) ...

30. den - 14. března

Jeden z členů naší rodiny dostal nové letní obutí ... já jsem to nebyla (i když bych nutně potřebovala)

29. den - 13. března

Dneska za celý den žádná fotka :-(. Tedy, ne, že by nebyla příležitost, foťák jsem měla s sebou i ve městě, ale úplně jsem zapomněla fotit. Z protějšího paneláku dneska konečně sundali to strašný lešení. Možná zítra vyfotím nový pohled z okna, teď už je tma jako v pytli. Tak vám nabízím alespoň kousek ze své zítřejší snídaně - miluju švestková povidla, obzvlášť na koláčích a v buchtách

28. den - 12. března

Martínek byl dnes u holičky. Přežila to holička, přežil to i Martínek, i když ke konci už plakal. Nesnáší stříhání vlasů, pořád sebou šije a vždycky mu hrozí neúmyslné ublížení na zdraví od holiččiných nůžek. Tekly jenom slzy, naštěstí žádná krev. Zde Martínek před a po zákroku. Nezdá se vám, že vypadá starší o více než jen pár hodin :-)?

27. den - 11. března

A je to tady!
Dneska ráno jsem si v klidu popíjela kávu u PC a projížděla kolečko. Martínek si četl v posteli a Rudík si hrál, z přehrávače se linulo klidné vyprávění Pohádek o mašinkách. Zrovna když jsem psala komentář Meowth k vláčku, z pokojíčku se ozvalo: "mamííí, on si stoupnul!!!" Vymrštila jsem se ze židle a kouknu do pokojíku, tam u Martínkovy postele stojí opřený Rudíček a kouzelně se na mně směje. Popadla jsem foťák a mám to - první postavení se na vlastní nožky :-)


... každá radost něco stojí - celý den jsem jen hlídala, kde si prcek stoupne a čekala, kdy spadne a praští se do hlavy. Povedlo se mu to až večer, když ho hlídal taťka ;-)

26. den - 10. března

Tááák ..., jsem po hodině aqua-aerobiku (jednou týdně nějaký ten pohyb), děti nakrmené, vykoupané a já si můžu udělat pěknou chvilku u PC :-) (nebojte, já to nesním všechno, nechám si něco na zítra ...)

25. den - 9. března

Hmmmm, tak dneska byl opravdu krásný den, od rána až do pozdního odpoledne svítilo sluníčko. Po dlouhé době jsme celá rodina vyrazili na delší procházku (většinou chodí jen kluci a já něco doma kutím).
Na fotce jsem já a kluci. Marťa je vidět a Rudík spinká v kočárku :-).

Toto je pohled do zahrady keramického klubu. Netuším, co to je za klub, kdo se tam keramicky realizuje, nicméně se za zahradě povaluje spousta věciček, které stojí za povšimnutí ...

24. den - 8. března

Mám svátek. Dnes mají svátek všechny ženy, protože je MDŽ, ale já mám navíc i jmeniny :-).
Dostala jsem dárky:
od taťky, který ví nejlépe, co já ráda, jsem dostala pyramidu

můj milý bráška mi přinesl rudou růži

a od švagra jsem dostala krásnou drobnokvětou begónii v květináči

23. den - 7. března

Martínek je plný rýmy a pokašlává, takže nešel do školky a zůstal doma. Přežili jsme :-). Venku jsme nebyli, děti neutahané, rodiče grogy. Na fotografii je fáze dne, kdy pomalu spějeme k tomu, že dítě snad už brzy lehne do postele a usne. Marťova oblíbená večeře - milovaná krupičná kaše sypaná skořicovým cukrem.

22. den - 6. března

Loučení


Dneska byl krásný slunečný den. Jenže se to týkalo jen počasí, pro nás to byl další z těch chmurných dnů. Byli jsme se naposledy rozloučit s tetou Marií. Nebudu to rozepisovat, všichni víme, jaké to je. Smutné, plné emocí.
Na fotografii je kaple na krumlovském hřbitově.

Sem jsme dodnes chodili za mým dědou, babičkou a bratrancem. Ode dneška, bohužel, i za tetou.


Fotografie je rozostřena záměrně.

21. den - 5. března

Jeden pohled z okna ve dvou vydáních:

pohled nahoru do dálky - kaplička na Křížové hoře, krásně modré nebe

pohled dolů - protější panelák pod lešením a ochrannými sítěmi. Nechtějte vědět, co se tam dělo, když řádila Emča :-( ... chudáci nájemníci ...

20. den - 4. března

Dneska jsem úplnou náhodou objevila v Rudíkově pusince třetí zoubek. Ovšem úplně jinde, než jsem čekala. Protože máme obě jedničky dole, hledala jsem další zoubky na místě pro jedničky nahoře. Jenže ouha - koukám jako blázen - venku máme dvojku vlevo nahoře :-). Jestli vyleze i druhá dvojka nahoře, tak budeme mít doma malého upírka ... :-).

19. den - 3. března

Smutný den
Ráno telefonoval táta. Strašně jsem se lekla, nikdy takhle brzy nevolá. Bylo jasné, že se asi něco stalo. Stalo. Zemřela teta. Teta???!!! Jak to???!! Letos má slavit teprve 65. narozeniny! Nejstarší sestra mojí mamky, maminka mojí milované sestřenice... bez varování, bez rozloučení ... Můžu pomoct?... Ne ... . Šok, smutek, pláč, bezmoc ... BLBEJ DEN ...

18. den - 2. března

Tak je za námi další fuj den plný větru a deště. Ovšem ve světlejší odpolední chvilce se mi povedlo z balkónu ulovit kousíček sluníčka a modrého nebe. Na to, že ten větřík má takové něžné jméno - Emma - je to teda pěkný ďábel. Podle našeho kalendáře by se jmenoval Horymír nebo Bedřich, asi by se to k němu hodilo líp :-)

17. den - 1. března

Dnes vkládám vyjímečně tři fotky. Všechny jsou dost vypovídající.
1.První březen je v naší rodině ve znamení vzpomínek na dědečka. Dnes by oslavil 65. narozeniny. Má ve svém osudu vepsané toto datum hned dvakrát, poprvé s hvězdičkou a podruhé, bohužel, s křížkem. Jen letopočet se liší o dvaapadesát let... Tohle světýlko pro něj svítí u nás doma...

2.
Dnes se konal karneval mateřského centra. Snažila jsem se nezklamat důvěru ve mně kladenou a celý karneval moderovala. Za to jsem sklidila pochvalu od svých kolegyněk z mateřského centra, ovšem doma se na mně snesla pořádná sprška připomínek. No, spíš sprcha. Protože jsem téměř celou dobu v ruce třímala mikrofon, fotoaparát byl svěřen do rukou mé větší polovičce. Z celých padesáti fotek jsem se našla na dvou a z toho jedna byla rozmazaná (vztek, lítost). Tohle je jediný důkaz o tom, že jsem na tom karnevale byla (až vzadu u zdi - úsměv, brýle, fialová košile)
3.
Náš Martínek v roli Úžasňáka svou změněnou totožnost nezapřel. Moc se bavil, sbíral balónky, nosil je dětem a tady jsme ho dokonce přistihli, jak obouvá spadlou bačkůrku mladšímu kamarádovi ...